STVOŘENÍ ŽENY.

STVOŘENÍ ŽENY. HINDUSKÁ LEGENDA.
Na počátku stvořil Tvaštoj celý svět a nad ním muže; ale když chtěl tvořit ženu, nic mu na ni nezbylo. Sklonil hlavu, dumal, dumal... Pak vzal oblost luny sličné, vlnovitý pohyb hadí, popínavost břečtanu. Potom chytil chvění trávy, pružnost růže ovíjivé, aksamitový dech květin, lehkost listů palmových. K tomu přibal pohled srny, skotačivost slunných třpytů, slzy mlh, nestálost větrů, vzdornou tvrdost démantů. Od zajíce bázlivosti, od páva vzal ješitnosti, dal pak tvoru měkkost peří z hrdla svižné laštovky. Nadýchal jej vůní medu. potom vstřik’ mu krutost tygra, plamen ohně, chladnost ledu, cukrování hrdličí. 8 ŽENU stvořil, dal ji muži. Muž se velmi zaradoval, družku objal, družku zlíbal, šťasten byl s ní – po tři dny. Osmého dne přišel smuten: Tvaštoji, můj velký Bože, tvor, jejž dal’s mi k potěšení, otravuje život můj. Stále štěbotá jak sojka, všechen čas můj bere sobě, naříká, a neví nad čím, a je stále nemocen. Smiloval se Tvaštoj nad ním, mužem sklíčeným a skleslým, ženu vzal mu. A muž .jásal, že je opět svoboden. Osmý den však přišel k Bohu: Pane, život můj je pustý; od té, co jsem ti ji vrátil, nemám žádné radosti. Pořád vidím, jak si hrála, tančila mi, zpívala mi, po očku se usmívala, na mou šíj se věsila. Tvaštoj mu ji tedy vrátil. Ale za tři dny muž přišel: Pane, sám si nerozumím, žena žal je víc než ples. Ale Bůh už přišel z míry, křikl: Jdi a čiň, co můžeš. – Pane, nemohu s ní žíti! – Můžeš tedy bez ní žít? Sklonil muž skráň ustaranou, do vousů si chmurně bručel: Běda! Běda! S NÍ žít nelze – BEZ NÍ žíti nemožno... 9