PODZIM BÁSNÍKŮV.

Karel Dostál-Lutinov

PODZIM BÁSNÍKŮV.
Přes noc ořech opelichal. Holý stál tu. Sotva dýchal. Není plodů, není listí, v haluzích jen vítr svistí. Ořech stínil v léta vedře, sladké plody dával štědře, čím víc hole do něj bily, tím víc plodů, více síly. Celé léto v snění šuměl, hovořit s mou duší uměl, až teď náhle stichl zrána – práce jeho dokonána. Ke mně též se podzim sklání, dospívám též z nenadání, po bojích a hrách a muce k nebi spjaté strnou ruce. Vy, jimž plod můj v klín se ronil, vy, jimž o hlavy snad zvonil, na mne už se nehněvejte, v čelo kříž mi udělejte. Budete kdys také rádi, když vám nejen kamarádi, ale také protivníci pocel míru vtisknou v líci. 4. 11. 1911.
89