MISTR.

Karel Dostál-Lutinov

MISTR.
Ó, já znám dobře jísti bolesť! Ta často jest mým pokrmem, Jiný zná chroustat sklenice a jiný hřeby polykat – já umím kousat bolesť. Ať přijde tvrdá jako křemen a hořká jako žluč – jsem mistr v polykání, trávení. Jak had, jenž spolkl králíka, se schoulí, líně odpočívá a tráví chlupy, tráví kosti – tak srdce moje v noci hlubokosti svou bolesť dáví, tráví, tráví. A potravy jsou stále plné mísy: Tu nepřítel mě uštkl zpupným šklebem, tu přítel zradil mě, jejž krmil jsem svým chlebem, tu budoucnost se strhanými rysy, tu rána osudu, ať nemoc, ztráta, smrti žal, tu slova surová z úst, jež jsem zbožňoval, tu lítost nad pádem, tu hrozba záští – – – a stále klidně, jako zábavu, svou hořkou žvýkám potravu – a kousám, kousám, až mi skráně praští, a celé noci bdím. 68 Pak z rána vycházím se zrakem mdlým, mám kruhy modré pod očima a pátrám kol, kde nová hořkost dřímá... 69