SEDM HROZNŮ.

SEDM HROZNŮ.
Sedm bratří, hroznů zlatých, na révě se rdělo, skvělo, v záři jitra podzimního hovořili vespolek. Nejspodnější hrozen začal: Milí braši, mně se zdálo, že mě vypil v krčmě lupič a pak vraždit, loupit šel. Na to nad ním hrozen pravil: Já jsem snil, že stařík mlsný opájel mnou mladou dívku, aby věnec vymámil. Mně se zdálo, pravil třetí, že mé víno šumí v číši, kterou zahání si smutek utrápený smrtelník. A já snil jsem, čtvrtý na to, že se perlím v ústa pěvci, nadšení a vzlet mu vlévám, tak že zpíval jako bůh! Pátý hrozen: Mně se zdálo, že mne lékař dával píti choré matce, že ji křísím – to byl jásot sirotků! Šestý nahoře se vzpínal: Já jsem plnil zlatý pohár, 25 z něhož král pil s jiným králem k slávě míru, přátelství. Na to šeptal hrozen sedmý: Já jsem snil, že na oltáři kněz mě žehná, světla září, lidu spásu zvěstuji. A v tom zvonek od kostela, s kůru stará píseň zněla: Tantum ergo Sacramentum veneremur cernui! 26