CHODNÍČEK.
Pověz mi, chodníčku,
co se strání vzhůru k lesíku vineš
líbezně laškovně jako píseň,
kdo tě ušlapal?
Šlapalo mě zdola
děvčátko ze vsi,
šlapal mě shora
myslivec mladý –
uprostřed háje
stanuli v štěstí,
nad hlavou ptáci
zpívali hlučně,
aby jich polibky
nebylo slyšet.
A ten myslivec po chodníčku
už dávno odešel v bohatší kraje,
a to děvče už po chodníčku
odnesli dávno na hřbitov tichý.
Růže tam s poupětem na hrobě roste,
růže tam s poupátkem ve hrobě spí.
A teď po mně po chodníčku
chodí dál děti na houby k lesu,
chodí tu stařenka na nůši klestí,
chodí tu myslivci,
mládenci, panny,
blažení láskou,
věřící v štěstí.
94