KLEKÁNÍ.

Karel Dostál-Lutinov

KLEKÁNÍ.
Když docházel jsem k městu, klekání zvonili – jen jako mezi sebou to věže mluvily. Přes unuděné hlavy měšťáků zněl ten hlas, nevnikal v šumné davy, nad hlukem ulic has’. Jen poutník z lepších krajů, jen ten se pokořil, svůj klobouk sňal a s věžmi nábožně hovořil. Hovořil o tajemství, jak Bůh se snížil v zem – a čelo od blaženství mu plálo paprskem. 65

Kniha Osudy (1913)
Autor Karel Dostál-Lutinov