ŽIVOT VE SKONÁNÍ.

Václav Jaromír Picek

ŽIVOT VE SKONÁNÍ.
Na hřbitově tiše leží V trávě lebka na pokrají, Z důlků dvou, kde oči byly, Dvě pomněnky vykvetají; Vedlé nich se na lupínku Křídobílý motýl houpá, Květy líbá, již se vznáší, Již se v modru nebes koupá. Raduj sese, ty lebko bílá, Zas máš oči modrojasné, Zase libě na svět hledíš, Nežel těla smrti časné; Ona není tak přehrozná, Jak to svět bojácný soudí, Ona nový život dává, Z prachu nová síla proudí. A ten motýl? – aj to duše Schránku svoji navštívila, A když oči živé našla, K nebesům se navrátila. O tak smrti se nebojte, Ta jen nové kvítí sází, A co anděl míruplodný Duši k nebi doprovází! 81

Kniha Písně (1852)
Autor Václav Jaromír Picek