ŽIVOT VE SKONÁNÍ.

Václav Jaromír Picek

Na hřbitově tiše leží V trávě lebka na pokrají, Z důlků dvou, kde oči byly, Dvě pomněnky vykvetají; Vedlé nich se na lupínku Křídobílý motýl houpá, Květy líbá, již se vznáší, Již se v modru nebes koupá. Raduj se, ty lebko bílá, Zas máš oči modrojasné, Zase libě na svět hledíš, Nežel těla smrti časné; Ona není tak přehrozná, Jak to svět bojácný soudí, Ona nový život dává, Z prachu nová síla proudí. A ten motýl? – aj to duše Schránku svoji navštívila, A když oči živé našla, K nebesům se navrátila. O tak smrti se nebojte, Ta jen nové kvítí sází, A co anděl míruplodný Duši k nebi doprovází!

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

783. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KVĚTINY PRVNÍ (Růžena Jesenská)
  2. X. Hrst prachu, kostí dědů zavážu (František Leubner)
  3. Fialka. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  4. Truchlící sestry. (Václav Jaromír Picek)
  5. III. Requiescat. (Jaroslav Vrchlický)
  6. 6. Rozkvetlo nebe hvězdami (Josef Kuchař)
  7. 2. Dechl mráz, a růže svadla, (Josef Kuchař)
  8. ODHALENÉ TAJEMSTVÍ (Antonín Sova)
  9. DÍVKA V ZAHRADĚ (Karel Dostál-Lutinov)
  10. Kytka (Emanuel Miřiovský)