JARO ŽIVOTA.

Václav Jaromír Picek

Když uvadnou jara kvítky, Nové se pozvednou; Ale žití jaro krásné Kvete jenom jednou. Jednou jen a nikdy více, – A jak rychle míjí! Ruka musí růže pustit, Jež do věnce svíjí. Svíjí, aby duch i srdce Truchlily tím více, Když tak vidí věnec vadnout, Co měl zdobit líce. Líce, oči, světa krásy, Vděků všech oltáře! Proč se tak neskvíte stále, Jako slunce záře? Záře slunce budí kvítky, Ty se jarem zvednou; Ale žití máj, ten krásný – Kvete nám jen jednou.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

344. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Růže. (Alois Škampa)
  2. Vesna a láska. (Eliška Krásnohorská)
  3. Zdeně I. (Adolf Heyduk)
  4. Touha políbení. (Adolf Heyduk)
  5. Ve staré váze. (Antonín Klášterský)
  6. ČERVEN. (Josef Lukavský)
  7. DRYADY. (Pavla Maternová)
  8. Bílá růže. (Josef Kuchař)
  9. JARNÍ NÁPĚV. (Ludvík Lošťák)
  10. Tak se sladce neviňoučká smála, (Josef Holý)