AŽ MNE NEBUDE.

Václav Jaromír Picek

Až mne, osude, Více nebude, Zda si na mém hrobě Jedny oči sobě Slzou roněnou Na mne zpomenou. Až mne, osude, Tady nebude, Zda se mojí písní V sladké někdy tísni Srdce jediné K vlasti přivine? Až mne, osude, Tady nebude, Zda Čech rody slavné, Otců mravy dávné Počnou milovat, V nich si libovat? Až mne, osude, Tady nebude, Zda přec bude skvítat, Blahé doby vítat Vlast má milená, Slzou živená? Až mne, osude, Tady nebude, Zdaž se na vlast dívat, S vlasti syny zpívat Bude za věno Duši souzeno? Doufám, osude, Až mne nebude, Že se přání vroucí V otčině budoucí V růžném záření V skutek promění.

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

298. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Dopěv. (František Sušil)
  2. 7. CITY VDĚČNOSTI. (Karel Hynek Mácha)
  3. Do památníku mladému básníku Krasoslavu Skřivánkovi, příteli svému. (Václav Antonín Crha)
  4. XV. PANU ANTONÍNU KNOTKOVI, katechetu dívčích škol v Šumberku na Moravě. (Beneš Metod Kulda)
  5. Na cestu. (Jaroslav Tichý)
  6. LIX. Úvod. (František Matouš Klácel)
  7. 5. Nejen za příležitosti (Josef Uhlíř)
  8. Když své dítě nosím. (Adolf Heyduk)
  9. JDU K OTCI! (Xaver Dvořák)
  10. VI. Tak nekonečně, drahá, nekonečně (Adolf Heyduk)