LIX. Úvod.

František Matouš Klácel

Dej mi nadzemský cite, dej do mysle, Bych slovem vroucím zachoval se vlasti, Lásku bych získal zmužených zdařenců, Hlúzy nenávisť. Jen se zas osměl na venek vystoupiť Můzo upřímná, tvoje roucho skromné Buď si odporné titěrek milencům Marně pověstným. – Jestli v úrodné podaří se půdě Zrnku nádějný založiť kořínek: Ha! co les bujný chvěje tam potomstvu, Okrasa vlasti! Chvála v rozdvojné duši čin budívá, Cestu zastoupí hana práci marné, Pevně však kráčí, hledě jen ku cíli, Čin samorostlý. – Ať se básníkův nehodím do počtu, Jméno v písarském cechu mám nezvučné; Jen kdy příspěvkem podanou Slovanstvem Úlohu zmenším!

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

1141. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. AŽ MNE NEBUDE. (Václav Jaromír Picek)
  2. 96. Když já kněžno, zpomenu si na Tě, (František Sušil)
  3. XXXVI. Láska k vlasti, láska k dívce, – (František Karel Drahoňovský)
  4. Dopěv. (František Sušil)
  5. Láska má. (Ladislav Quis)
  6. 43. Kdybych měl hojnosť stříbra, zlata (Josef Uhlíř)
  7. XV. PANU ANTONÍNU KNOTKOVI, katechetu dívčích škol v Šumberku na Moravě. (Beneš Metod Kulda)
  8. Jest to cesta, to mé putování! (František Sušil)
  9. Básník a básnictví. (Šebestián Hněvkovský)
  10. 14 Tré přání živím v srdci svém (Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský)