XXXVI. Láska k vlasti, láska k dívce, –

František Karel Drahoňovský

Láska k vlasti, láska k dívce, – jaká domácnost to vděčná! Ohnisko to hoří stále, to je ona lampa věčná! – Vlasti moji milou – drahou, když cizoty jarmo souží, přitulím se k dívce, po tomť, co já, ona touží! Když mé zemi kynou slasti, – vlastní dítky slávou září, – aj, tuť oheň srdcí našich rozplaje se stejně v tváři!

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

627. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 22. Jak slunce mladý máj, (Josef Uhlíř)
  2. Různých srdcí stejná přání. (Adolf Heyduk)
  3. 212. Ejhle, anděl světlý z nebes krajů (Eduard Just)
  4. LIX. Úvod. (František Matouš Klácel)
  5. Láska manželská. (Šebestián Hněvkovský)
  6. XLI. Což nad lásku lze mi dáti? (František Ladislav Čelakovský)
  7. DIALOG. (Božena Benešová)
  8. 143. Láska vděkuplná – totě všecko, (Eduard Just)
  9. 44. Ač venku mrazný vítr fučí, (Josef Uhlíř)
  10. Naděje. (Anna Vlastimila Růžičková)