Naděje.

Anna Vlastimila Růžičková

Naděje! ty dcero zdejších slastí, Nebem, Bohem samým zplozená, Náhrado ty za pozemské strasti K blahu duší lidských stvořená! Bůh dal tvorstvu svému země, nebe, Přál ku žití dary nejkrašší, Kdy však stvořil, nebešťanko, tebe, Tenkrát učinil nás nejblažší. Ty se láskou svatou v srdce vineš, A když duše zoufá zbouřená, Tu jí jako anděl nebes kyneš: V tobě bolest její lék svůj má. Vzhůru neseš ji ke trůnu Pána, Láskou káráš její slabotu, Znovu doufá v dar krásného rána, Znovu pozná Tvůrce dobrotu.

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

500. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 2. Nebesa, jenž vroucí tuto žádost (František Jaroslav Vacek)
  2. 212. Ejhle, anděl světlý z nebes krajů (Eduard Just)
  3. 125. Bůh žehnej Vám! (Eduard Just)
  4. 25. Pánbůh prý pro své vyvolence, (Josef Uhlíř)
  5. 233. Dcera s otcem v Pánu spolu (František Sušil)
  6. 8. Málo jest vás, milí světci Boží, (František Sušil)
  7. NEVINNOST. (Václav Hanka)
  8. 30. Ku výsosti nebes spěje (Eduard Just)
  9. 40. My, Tvé dítky, jsme jak kvítky, (Josef Uhlíř)
  10. XXVI. Nejutěšenější kvítko, (František Hajniš)