XXVI. Nejutěšenější kvítko,

František Hajniš

Nejutěšenější kvítko, Boží rukou podané, Novorozené jest dítko, Tvůrcem na svět poslané. Ono jesti mocná páska, Nejoutlejší z nebe květ; V něm se všeblažící láska, V něm se září boží vzhled. Avšak bude Otec věčný Oučty žádat za ten dar; Hlediž tedy, tvore vděčný, By nepřišlo dítko v zmar.

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

327. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Naděje. (Anna Vlastimila Růžičková)
  2. O modli se! (Václav Antonín Crha)
  3. 129. Na perutích lásky ku vysosti spěje (Eduard Just)
  4. Není v celém světě lásky (Emanuel Züngel)
  5. V horách. (Josef Kalus)
  6. 73. (Josef Vlastimil Kamarýt)
  7. 40. My, Tvé dítky, jsme jak kvítky, (Josef Uhlíř)
  8. 46. Blah, kdož za mládí s nevinou svět tento opouští, (František Sušil)
  9. 143. Láska vděkuplná – totě všecko, (Eduard Just)
  10. XLI. Což nad lásku lze mi dáti? (František Ladislav Čelakovský)