Naděje.

Anna Vlastimila Růžičková

Naděje.
Naděje! ty dcero zdejších slastí, Nebem, Bohem samým zplozená, Náhrado ty za pozemské strasti K blahu duší lidských stvořená! Bůh dal tvorstvu svému země, nebe, Přál ku žití dary nejkrašší, Kdy však stvořil, nebešťanko, tebe, Tenkrát učinil nás nejblažší. Ty se láskou svatou v srdce vineš, A když duše zoufá zbouřená, Tu jí jako anděl nebes kyneš: V tobě bolest její lék svůj má. Vzhůru neseš ji ke trůnu Pána, Láskou káráš její slabotu, Znovu doufá v dar krásného rána, Znovu pozná Tvůrce dobrotu. 79

Kniha Básně (1859)
Autor Anna Vlastimila Růžičková