OTEVŘENÁ OKNA.

Herma Pilbauerová

Zlata proud se s modra leje v stíny lesa, v smaragd luhu, v proudu vln se v démant tříští, v rose drobné v smavou duhu. Všemu touha z duše zírá, všemu srdce otevírá – pojď, ty slunce! V šero města paprsk zlatý v zakletý jak zámek padá, v ulic těsnu hradba domů dlouhé, teskné stíny spřádá. Však ta okna velká, malá, jak by náruč rozpínala... Pojď, ty slunce! Zdá se ti, že všecka mluví, tolik touhy v jejich třpytu, aby na den dlouhý, celý vyprosila na blankytu slunce všechněm, co jich tají, úsměv luhu sotva znají. – Pojď, ty slunce! Běda těm, v jichž náruč vroucí jenom sever hlavu kloní! Nepropustí ani paprsk v duše taj, jen stínem cloní! A jen odlesk chladný, cizí v ňadru vzdechem teskně mizí... Kde jsi, slunce?

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

318. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VÝSTAVA V NOCI. (František Kvapil)
  2. Jarní večer. (Alois Škampa)
  3. Vábení. (Adolf Heyduk)
  4. BALLADA. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Ozvěny. (Alfons Breska)
  6. VII. Nářek Demetry. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Hvězdný mír. (Alfons Breska)
  8. Zlatý motýl. (Alfons Breska)
  9. Sonet. (Xaver Dvořák)
  10. Nápis na starý pohár. (Jaroslav Vrchlický)