Jarní.
I.
I.
Ještě němy sady, háje,
za horami písně ptačí,
a přec mi to v srdci jásá,
vonné jaro že juž kráčí.
Vlahý vánek krajem bloudí,
sněhy snímá s pole, nivy,
s oblak slunce zlato seje – –
tucha jara tvoří divy.
Stromy ještě v černém hávu,
pod ním však juž zeleň touží –
a ve hnízda opuštěná
blahy lásky sen se hrouží.
Přijde jaro – zeleň, květy,
v rodné lesy drobní ptáci,
potok vlnky zavolá si – –
jaro, jaro k nám se vrací.
33
II.
II.
Potkala jsem v kraji děcko
zlatovlasé, roztomilé,
na kadeřích stopy sněhu –
v ručce mělo květy bílé.
Nad ním v modru skřivan jásal,
slunce drahokamem plálo,
pozlatilo luhy, háje,
pozlatilo – zulíbalo.
Smavé děcko krajem spěje,
se svým ptákem v závod zpívá,
mroucí vločky v perly mění,
jak se na ně pozadívá.
Stopy jeho bělají se
vonným sněhem, plným žití...
Vždyť to samo zářné jaro –
sněženky – to jeho kvítí.
34