Již soumrak tichý v kraje slét’.

Herma Pilbauerová

Již soumrak tichý v kraje slét’.
Již soumrak tichý v stmělé kraje sléť. Sad podřimuje, klid mu na skráň sedá, drozd s písní večerní na větev sed’, a jásot její ani spát mu nedá. Jak hlídal by tu jarních vděků dav: jilm košatý, v němž hnizd je – ptačích světů, ten břízy bílé drobnolistý háv a mocný dub s tou jemnou třásní květů. Teď první hvězda líbá nebes báň. – Sen jímá kraj, dech klidný zeleň vlní, třpyt rosy kropí květů vonnou skráň – a duši měkkou mocná touha plní. Kdy dřímá vše, tu procitne, a v let až v modrou dáli, hvězdami co hoří – – jeť každá hvězda, věřte, lásky květ, a sladko tonout v takých květů moři. 67

Kniha Z duše (1896)
Autor Herma Pilbauerová