Píseň alpského potoka.

Karel Dostál-Lutinov

Se zrázných vrhám se hor – čím je mi nebezpečí? Já žíznivý jsem tvor, jen nesmírné Moře mou touhu zléčí! Jen dál! Jen dál! Zde nelze, bych stál, zde nejsem doma! Jen po moři toužím lačnýma rtoma! Můj mléčný perlivý tok přes kameny se pění – tu vráží mlýnské kolo v můj bok a v otroka člověk mne mění. Ó pusť! Ó pusť! Zde nemohu růst! Zde nejsem doma! Jen po moři toužím lačnýma rtoma! Já koráby nosit do dáli musím na volné šíji – a pod měst hnusnými výkaly se panické tělo mé svíjí. Ó ven! Ó ven! Chci býti svoboden, zde nejsem doma! Jen po moři toužím lačnýma rtoma! Ó Moře! Příboj tvůj do mých snů hučí – ó jen mne poceluj, až vpadnu ti do náručí. Jen jit! Jen vřít! Jen z tebe věčnost pít, být Tvojí částí! Jen ty, ó Moře nesmírné, jsi pravou mou vlastí!

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

120. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ne! nech mě jít! já půjdu sám! (Josef Holý)
  2. HOŘKÝ DEN (Stanislav Kostka Neumann)
  3. PÍSEŇ HORY (Viktor Dyk)
  4. Ne, strachu nemám... (Antonín Sova)
  5. NÁLADA RESIGNACE. (Zikmund Winter)
  6. ZOUFALSTVÍ. (Louis Křikava)
  7. 36. Napomenutí. (František Sušil)
  8. Dne 6. července. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Faust. (Adolf Heyduk)
  10. 513. Cherub jeden na křídla mne schytna (Jan Kollár)