Píseň odkopnutého přítele.

Karel Dostál-Lutinov

Na trůně z žuly sedíš sám a mračíš se jak lev. Viz, já tvé nohy objímám – ó řekni, proč ten hněv? Vzpomeň, jak měl’s mne kdysi rád! Jak vděčnost slibovals! Ó jenom řekni, co ti dát? Či klamals jen a lhals? Na moje toužné otázky jen metáš z očí blesk. Co do slz ti a do lásky – ty znáš jen hromu třesk. Ó rci, čím jsem ti ublížil? Chci všechno napravit! Jak chceš, bych se ti ponížil? Jak psa mne můžeš sbít! – A ty jen sedíš, zchmuřený zrak v dálku napjatý, tvé žíly v čele zduřeny a rty tvé zaťaty. Ty nejsi člověk! Ty jsi drak! jenž v lidskou tvář se skryl! Věř, kdybych ĎÁBLA prosil tak, on by se usmířil!

Patří do shluku

zikmund, zúpět, zikmundův, králův, zlítit, pluviál, legát, viz, kostnický, král

165. báseň z celkových 194

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vltavě. (Adolf Heyduk)
  2. „Cudná noci, pojď, má paní vážná,“ (Josef Holý)
  3. Rozhovor. (Adolf Heyduk)
  4. MIKULÁŠ Z HUSI. (Adolf Heyduk)
  5. V listopadu. (Adolf Heyduk)
  6. None (Adolf Heyduk)
  7. Nové vření. (Adolf Heyduk)
  8. Stíny. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Nemohu a nechci! (Adolf Heyduk)
  10. Praze. (Adolf Heyduk)