Píseň milujícího.
Ne, Bože můj, mne nezatratíš!
Ty nechceš, nesmíš, nemůžeš!
Sic vše, co o Tobě řek’ Ježíš,
by pouhý klam byl, pouhá lež.
Ty nemůžeš mne odkopnouti
a vrhnouti mne zlobohu,
když každou žílkou srost jsem s Tebou
a bez Tebe žít nemohu!
Jak země tančí kolem slunka,
jak luna k zemi tulí se,
jak jedle do skal kořen vtíná,
tak my dva, Bože, skulí se!
Což může matka klidně patřit
na svého dítka bol a zmar?
Ó Bože, kdybys zatratil mne,
nešťasten byl bys, jak jsi stár!
Ó Bože, kdybys v pekla jícen
mne vrhl, brány rozlámu
a byť bych hořel jako svícen,
já stanu Tvého u chrámu!
A kdybys fortnu Svojich nebes,
si zavřel na sto západů,
já rozbiju ty zámky všechny
a dobudu Tvých pokladů!
56
A MUSÍŠ vpustit mne a všechny,
jež na tom světě měl jsem rád,
jak otec musíš obejmout nás
a neskonalé štěstí dát!
A musíš říc: Ne, nelze svrhnout
toho, kdo nenáviděl kal,
a nelze vzíti Boha tomu,
kdo Pravdu, Krásu miloval.
(A kdybys potom ještě tvrd byl
a kdyby dál Tvůj mrazil hněv,
pak s Kristem šel bych v peklo plakat,
že nadarmo svou prolil krev).krev.)
57