Píseň milujícího.

Píseň milujícího.
Ne, Bože můj, mne nezatratíš! Ty nechceš, nesmíš, nemůžeš! Sic vše, co o Tobě řek’ Ježíš, by pouhý klam byl, pouhá lež. Ty nemůžeš mne odkopnouti a vrhnouti mne zlobohu, když každou žílkou srost jsem s Tebou a bez Tebe žít nemohu! Jak země tančí kolem slunka, jak luna k zemi tulí se, jak jedle do skal kořen vtíná, tak my dva, Bože, skulí se! Což může matka klidně patřit na svého dítka bol a zmar? Ó Bože, kdybys zatratil mne, nešťasten byl bys, jak jsi stár! Ó Bože, kdybys v pekla jícen mne vrhl, brány rozlámu a byť bych hořel jako svícen, já stanu Tvého u chrámu! A kdybys fortnu Svojich nebes, si zavřel na sto západů, já rozbiju ty zámky všechny a dobudu Tvých pokladů! 56 A MUSÍŠ vpustit mne a všechny, jež na tom světě měl jsem rád, jak otec musíš obejmout nás a neskonalé štěstí dát! A musíš říc: Ne, nelze svrhnout toho, kdo nenáviděl kal, a nelze vzíti Boha tomu, kdo Pravdu, Krásu miloval. (A kdybys potom ještě tvrd byl a kdyby dál Tvůj mrazil hněv, pak s Kristem šel bych v peklo plakat, že nadarmo svou prolil krev).krev.) 57