Píseň shasínající lampy.

Karel Dostál-Lutinov

Píseň shasínající lampy.
Ó, básníče mladý! Můj plamének mře a povzlétá, jak raněný motýl se třepetá a zoufá. V tvé oči hledím, plné veselí. Hle, život můj se v náručí Smrti tetelí – a naděje není. Má dušička hasne. Proč žila? Proč se moří? V tvých očích, člověče, Nesmrtelnost hoří, a věčné štěstí! Ó směj se jen, směj! Mně v mžiku pohltí tma – jen poslední prsknutí – poslední „ba“ – a bude po všem... 67