Finale.

Karel Dostál-Lutinov

Finale.
Já skloněn nad srdcem svým v propast srdcí hleděl a naslouchal jsem toužně všechněch srdcí lkání. Mně mračno mluvilo i moře v jitra vzplání i bratr pták, jenž s písní u mé harfy seděl. Ruch všedních pracných dnův i zářné ticho neděl, já slyšel hymnu hor i tiché znění plání, jásoty andělské i ďáblů vzteklé řvaní – a co jsem zaslechl, to zde jsem napovědělnapověděl. Vím, tupec lhostejně mou plachou píseň minemine, jak lhostejně kol řeky jde, jež v dálku plyne. Jen ČLOVĚK vyslechne a stiskne moji dlaň. A řekne: Srdce člověka zde krvácí a zpívá. Pak SATAN přichází, v mých veršů roj se vrývá a provaz plete z nich, by pověsil mě naň. 71