Píseň Ukamenovaného.

Karel Dostál-Lutinov

Píseň Ukamenovaného.
Zvonil jsem na poplach, a zástupy přišli. Muži bratři! Zvěstuji nový život! My vytáhnem v boj a potřeme Draka, jenž požírá panny a jinochy naše! V zaslíbenou zem svobody povedu vás! A rozcházeli se, třesouce hlavou. Můj hlad a má žízeň po spravedlnosti, po krásné Svobodě synů Božích – ten hlad je jim cizí. Massa damnata. Pouště se bojí, zbožňují zlaté tele a egyptské hrnce – jsou jejich rájem. Protivným stalo se volání moje, a když jsem je za kštice ku předu táhl, vypukla vzpoura. A mužové učení, zbožní našli i literu zákona na mne: „Ve hněvu nad zlatým teletem rozbil posvátné desky!“ I utloukli mne troskami desek. Zdrceny mé páže, zlomeno mé srdce, roztříštěn mozek. Nade mnou vítězný týčí se Drak. Ale z mých kostí povstane Mstitel. 50