Píseň nenávisti.

Píseň nenávisti.
Ó palčivý jak peklo! Ó hořký jako žluč! Jdi z cesty mému srdci a mrtvé skály muč! Co mám, vše vezmi, vezmi! prosím tě pro Boha – jen do mých snů se netlač jak démon mátoha. Ó nelísej se ke mně! Jidáš se lísal též. Dnes líbáš moje ústa a zítra zrazuješ. Já hledám srdce věrné, upřímný, stálý hled – tys těkavý jak voda, dnes pára, zítra led. Já hledám srdce silné, jež věří člověku – tebe však slovo pravdy vždy dráždí do vzteku. Jen kadidlo chceš střebat do nozder zjitřených – jak tygr drásáš ruku, jež odkryla svůj hřích. 54 Křivé je tvoje slovo, tvé rty jsou zkřivené, křivý tvůj zrak i mozek, křivé i srdce tvé. Co včera bylo pravdou, to je ti dnes už lží, cos včera vznášel k nebi, dnes vláčíš kaluží. Tak hnusíš se mi celý jak jařmo jelenu – ba celou bídu lidstva zřím v tobě vtělenu. A všechnu lež a zlobu a všechno šílení – na hranatém tvém čele zřím Kaina znamení. Jsi věž, jež praští k pádu, ač pne se do nebe – tak cítím tvoji vládu – pusť, pusť mne od sebe! Já vše chci zapomenout, ba vše chci odpustit, vše dát ti, co je mého, jen jedno nech mi – klid! 55