Píseň pramene.

Píseň pramene.
Ke zdroji chodím den co den. Jeho píseň mi schází v Písních tvorů, chci ji odposlouchat. Den i noc tryská jeho proud do nádržky omšené, perlí se a zpívá. Zpívá o věčném mládí, o nevyčerpatelné síle, o hlubinách země a výšinách nebes, o mořích modrých a bílých mračnech, o neúnavném žilobití vod. Vždy jasný, vždy čerstvý, vždy šumivý a zpěvný – v dobrém rozmaru. Přijde zpěvák – napojí ho, přijde ptáče – pokřísí je, přijde princ – a občerství ho, přijde žebrák – dá mu pít. A já mu po dny naslouchám a marně v číš ucha chytám jeho rytmus a rým, nekonečnou melodii. Chtěl bych pět po něm – a žvatlám jako děcko. A smuten odcházívám a v duchu si pravím: 14 Ó prameni, kdybych měl věčné tvé mládí, tvou neznavnou sílu, tvůj nezmarný humor a rosnou tvou svěžesť, abych moh napájet žíznivý svět! A za mnou zurčí a klokotá pramen: Nebuď smuten a zpívej jak já! Věř v poslání svoje, v ukrytou sílu tvůrčí a v život věčný! Amen. 15