Finale.

Karel Dostál-Lutinov

Já skloněn nad srdcem svým v propast srdcí hleděl a naslouchal jsem toužně všechněch srdcí lkání. Mně mračno mluvilo i moře v jitra vzplání i bratr pták, jenž s písní u mé harfy seděl. Ruch všedních pracných dnův i zářné ticho neděl, já slyšel hymnu hor i tiché znění plání, jásoty andělské i ďáblů vzteklé řvaní – a co jsem zaslechl, to zde jsem napověděl. Vím, tupec lhostejně mou plachou píseň mine, jak lhostejně kol řeky jde, jež v dálku plyne. Jen ČLOVĚK vyslechne a stiskne moji dlaň. A řekne: Srdce člověka zde krvácí a zpívá. Pak SATAN přichází, v mých veršů roj se vrývá a provaz plete z nich, by pověsil mě naň.

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

463. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V dnech těžkých soumraků... (Bohuslav Květ)
  2. Vzduchem hučí to a zvoní, (Jan Neruda)
  3. Slavnost jara. (Zikmund Winter)
  4. Po vichřici. (Jaroslav Vrchlický)
  5. U kostela. (Růžena Jesenská)
  6. MELODIE (Otokar Fischer)
  7. V nočním tichu. (Josef Václav Sládek)
  8. NALADĚNÍ. (Antonín Klášterský)
  9. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)
  10. V HLUBOKÉ NOCI... (Růžena Jesenská)