Slavnost jara.

Zikmund Winter

Dnes jarem ovoněné se rozhoupaly zas, rodného kraje zvony se rozhoupaly zas, do dálek, do snů to hlaholil, to plesal, plakal velebný jich hlas! A já jsem zajásal! A já jsem osvěžil! A v daleké se hory rozesnil, a v daleká se moře rozesnil, a v daleké se světy rozesnil – – o věčném rozesnil se přelévání míz, o touze, o lásce a oddanosti čís', o přástvu měsíce a vlasů rozčesávání – – – A bylo mi tak smutno jarním snem, jak růžím, které příliš krásně voní, a bylo tolik jara v srdci mém, co plachty rozpjaté ho nesou oceánem – a volal jsem: Ó všechny touhy mé a všechna lásko, kterou jsem kdy cítil, a všechno nadšení, jímž se kdy duch můj třpytil – Ó k hymně jaru největší mně dneska, vraťte se, Ó vraťte se!

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

448. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NALADĚNÍ. (Antonín Klášterský)
  2. V dnech těžkých soumraků... (Bohuslav Květ)
  3. ZVONÍK. (Antonín Klášterský)
  4. Finale. (Karel Dostál-Lutinov)
  5. Lesem. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Po vichřici. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Melodie intimní. (Julius Alois Koráb)
  8. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)
  9. DUNÍ ZVONY... (Antonín Klášterský)
  10. XIII. (Karel Sabina)