Lesem.

Jaroslav Vrchlický

Jdu lesem. Nade mnou to šumí, a sténá, šepce v korunách, skřek zoufalství, jejž nářek tlumí, a beznaděj a žal a strach. Čím dále jdu, tím víc mně zdá se, všech duše, kdo šli přede mnou tím lesem, že vrou v tomto hlase a žijí sudbou tajemnou. Těch, kteří marně milovali, těch, které schvátil dlouhý žal, těch, za velkým snem kdo se hnali, těch nejvíc, svět jež zneuznal. A zoufalství jich, bol a hoře za dědictví své vzal ten les, že vetkal vše v svých zvuků moře, by zahrnul mne tím vším dnes. By, jak to duní a se valí, jak dálné vody a jak hrom, můj vlastní žal byl dětsky malý a roztál posléz v huku tom.

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

297. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Chci klidným poustevníkem být, (Jiljí Vratislav Jahn)
  2. Slavnost jara. (Zikmund Winter)
  3. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)
  4. SRDCE TVÉ... (Antonín Klášterský)
  5. Po vichřici. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Netopýr. (Alfons Breska)
  7. V duši stály hnědé stíny, smutně hlavu klonící, (Jiřík Luděk Moravský)
  8. ZVONÍK. (Antonín Klášterský)
  9. Co že mě bolí? (František Táborský)
  10. NALADĚNÍ. (Antonín Klášterský)