ZVONÍK.

Antonín Klášterský

Chtěl bych býti zvoník starý, do snění se zabera, bydlit blízko šedé fary nebo ve zdích kláštera. Veliké a lesklé zvony se hlubokým hlasem mít, aby měly jména ony, jeden Jan a druhý Vít. Jara klidně žít a zimy hovořit a žehnat jimi, modlit se a láskou plát. A ve směsi hřímající velkých zvonů se všech stran, v tváři úsměv, k sobě říci: Zpívá to dnes ten můj Jan! Jaká hloubka, jaké dumy, jaký pláč! – jen chápat chtít! Na světě tak zalkat umí jedině můj vážný Vít! Pozdravit den jimi zlatý, volat jimi hvězdy ven, a kdy zmlknou – v týden svatý – smutný být a nemocen. Divoce v kov čistých zvonů udeřit a bíti však, kdybych viděl letět v shonu přes kraj rodný blesk a mrak!

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

21. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JINÁ PÍSEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Slavnost jara. (Zikmund Winter)
  3. Pastýřova nedělní píseň. (Ludvík Uhland.) (Josef Kuchař)
  4. Zvony nedělní. (Josef Václav Sládek)
  5. Vzduchem hučí to a zvoní, (Jan Neruda)
  6. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)
  7. KRÁSNÁ CHVÍLE. (Zikmund Winter)
  8. TÝNSKÉ ZVONY. (Antonín Klášterský)
  9. DĚLNÍKOVA NEDĚLE. (Adolf Bogner)
  10. NETOPÝŘI (Jan Opolský)