Píseň zrazeného.

Karel Dostál-Lutinov

Já jenž jsem hlásal nový život, dnes kloním prapor, lámu zbraň: Radš utekl bych v pusto divot a do rakve svou schoulil skráň. Že smečka chrtů na mne štěká, tím hrdý jsem, to není žal, však hleď, od srdce krev mi stéká, to z rány, jíž jsem nečekal! Ti, jejichž ždál jsem políbení, jen tvrdou měli pro mne hůl, a kdo měli dát osvícení, ti do očí mi sypou sůl. A ti, kdož tleskali mým tužbám a říkali si přátelé, ti rozprchli se k panským službám, chcípněte, skety zbabělé! Tak hořko, hořko k rozdvojení je v ústech mých i v srdci mém – Ó Smrti, žádám opojení v poháru věčna šumivém!

Patří do shluku

jelen, lovec, paroh, laň, srna, pytlák, srnec, myslivec, lovčí, zvěř

416. báseň z celkových 452

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Viktor Dyk)
  2. V mém srdci. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  3. X. Tvou sladkou vůni... (Xaver Dvořák)
  4. Jelen. (Adolf Heyduk)
  5. TRILOGIE (Viktor Dyk)
  6. V těžké chvíli (Otokar Fischer)
  7. Oh, ty mi ještě scházíš... (Bohuslav Květ)
  8. V chrám vešel jsem, pod mrakem stálo žití, (Xaver Dvořák)
  9. Tebe chci! (Adolf Heyduk)
  10. CHTĚL BYCH MÍT DUŠI VYCHLADLOU. (Arnošt Ráž)