II. Ku pohřbu kaplana.
Chladný vítr z hrobů vane,
Osudu zde vládne moc,
S bledé tváři slza kane,
Smrti slouží černá noc.
Šípem raněn v mutném lkání
Mladý kněz se v rakev sklání.
Pastýř želí ztrátu jeho,
Pomocníka věrného,
Kněze ctného, horlivého,
A bratra upřimného.
Slza slzi žel žaluje,
Hluboký bol si zděluje.
S pastýřem si pásl stádo,
Konal oběť s modlitbou,
Ono vzneslo za tě rádo
K nebi prosbu důvěrnou.
Láska s vírou na tvém hrobě
Zdělá krásný pomník tobě.
Hlásal jsi oslavu kříže,
Kypřil páně vinici,
Ji jsi, horka nesa tíže,
Rajskou osil pšenicí.
Tučné klasy k zemi níží,
Budeš klidit, žeň se blíží.
V školním sadě v útlé štípky
Vlil jsi život duševní,
Růžotvárné nesou kvítky,
Dýší vývan příjemný.
Dá Bůh! ponesou ovoce
Snahy tvé víc rok po roce.
Večer tvou ukončil práci,
Béř se, Sluho velebný!
O mzdu denní k Světovládci,
Tam tě hlas zve tajemný.
Pán co smluvil s tebou ráno,
Bude tobě večer dáno.
Po vlnkách tichého moře
Vesluj v přístav věčnosti,
Plavec kde necítí hoře,
Žravé spějí starosti;
Tam, kde rajský vánek věje,
Dojdeš cíle své naděje.
Zatím v tmavošedém hrobě,
Kde se rány zahojí,
Po práci odpočiň sobě
Mezi bratry v pokoji.
Spása kde bdí mírovládný,
Neklame tam bratr zrádný.
Až tě vzbudí trouby znění,
Kříže osvětlí tě zář,
V blahém uzři pocítění
Mistra svého Božskou tvář.
Z ruky jeho, padna k trůnu,
Přijmi odměny korunu.
8