II. Ku pohřbu kaplana.

Václav Alexander Pohan

II. Ku pohřbu kaplana.
Chladný vítr z hrobů vane, Osudu zde vládne moc, S bledé tváři slza kane, Smrti slouží černá noc. Šípem raněn v mutném lkání Mladý kněz se v rakev sklání. Pastýř želí ztrátu jeho, Pomocníka věrného, Kněze ctného, horlivého, A bratra upřimného. Slza slzi žel žaluje, Hluboký bol si zděluje. S pastýřem si pásl stádo, Konal oběť s modlitbou, Ono vzneslo za tě rádo K nebi prosbu důvěrnou. Láska s vírou na tvém hrobě Zdělá krásný pomník tobě. Hlásal jsi oslavu kříže, Kypřil páně vinici, Ji jsi, horka nesa tíže, Rajskou osil pšenicí. Tučné klasy k zemi níží, Budeš klidit, žeň se blíží. V školním sadě v útlé štípky Vlil jsi život duševní, Růžotvárné nesou kvítky, Dýší vývan příjemný. Dá Bůh! ponesou ovoce Snahy tvé víc rok po roce. Večer tvou ukončil práci, Béř se, Sluho velebný! O mzdu denní k Světovládci, Tam tě hlas zve tajemný. Pán co smluvil s tebou ráno, Bude tobě večer dáno. Po vlnkách tichého moře Vesluj v přístav věčnosti, Plavec kde necítí hoře, Žravé spějí starosti; Tam, kde rajský vánek věje, Dojdeš cíle své naděje. Zatím v tmavošedém hrobě, Kde se rány zahojí, Po práci odpočiň sobě Mezi bratry v pokoji. Spása kde bdí mírovládný, Neklame tam bratr zrádný. Až tě vzbudí trouby znění, Kříže osvětlí tě zář, V blahém uzři pocítění Mistra svého Božskou tvář. Z ruky jeho, padna k trůnu, Přijmi odměny korunu. 8