XII. Jiná.

XII. Jiná.
Zkácena jest žítí svíce, Uschla větev mladičká, Mládenec nežije více, Zhasla jeho hvězdička. Nerdí se víc v jeho tváři Dvé růžiček zorní září. Pln čilosti a pln síly Skonal v krásném podletí, Krev ustydla, ztuhly žíly, Smrti stal se obětí. V jarém věku, v krásném květu.květu, S Bohem dal svodnému světu. Tělo k hlíně své se hlásí, Odkuď člověk původ vzal, Duch se k Tvůrci svému vznášívznáší, Který jemu bytost dal, Svatou tužbou po něm práhne, Kam jej svou milostí táhne. Novým jarem-li se vrátí Nová síla v přírodu, Tak se duch v tělo navrátí Ku Kristovu příchodu. Radostně to předtušení Budoucího těl vzkříšení. – Sypte v hrob teď vonné věnce, Panicové, družičky! Láskou vijte pro mládence, Protkávané růžičky; Na věncích ať hoví sobě V blahém klidu v chladném hrobě. Který však život věnuje Nebes cnosti mládenec, Váhu dobrým naplňuje, Ten svijí květ u věnec, Věnec tento stále květe, Víc na věky neodkvěte. – Vřelý dík, vám rodičové! Za vši lásku upřímnou, I vám panny, panicové! Za obsluhu počestnou; Bůh odplať vám službu vaši Mzdou na nebi mnohem dražší. Až co voda věk uplyne, K naší velké radosti Z hrobu slavný se vyvine V růžotvárné jarosti. Vstane v nesmrtelném těle.těle, Když uslyší hlas anděle. 18