VII. Ku pohřbu pacholete neb děvčátka.

Václav Alexander Pohan

VII. Ku pohřbu pacholete neb děvčátka.
Ubírám se do věčnosti V květu ryzé nevinnosti, Ze života časného Do paláce věčného. Otče! tobě nade všechno Vřelé díky clím za všecko, Za tvou lásku, starosti A nevinné radosti. O Matinko roztomilá! Mne pod srdcem jsi nosila, Kojila i krví svou, Přijmi vděčnou slzu mou. Žel ostavte rodičové, Podivní jsou osudové, Brzo život kalí strast, Brzo mění trudy v slast. Se mnou všickni se radujte, Slávu Bohu prozpěvujte, Chvalte jeho dobrotu A otcovskou štědrotu. Že mne za dědice (dědičku) zvolil, K andělíčkům mne připojil, Radost v nebi připravil, Mne na věky oslavil. Sestřičky a bratříčkové, Školáci a zpěváčkové! Uvijte mi věneček Na můj skrovný hrobeček. Odpusťte mi provinění A na znamení smíření Vsaďte na mém rovečku Každoročně růžičku. Až nebeští andílkové Vzkřísí opět tělíčko mé, Pak se vám všem odměním, Do nebe vás provodím. 13