VIII. Ku pohřbu žáka.

Václav Alexander Pohan

VIII. Ku pohřbu žáka.
Poslední hodina bila, Smrt na lov si popílila, Černou rozprostřela síť, Kořist ulovila mladou, K nebi dosti časně zralou, Zhasla žáčku denní svit. Zde spočívá v vonném kvítí, Vůni více však necítí, Jasný ho nebudí den; Srdce se nedá zahříti, Víc v ně nový život vlíti, Věčný ho udýchal sen. V trudu pohříženi celí, Otec, máti hořce želí Ztrátu svého synáčka, Žáci i jich pěstounové Cedí slzičky perlové Pro mravného školáčka. Mládenců šest ušlechtilých, Tolik družiček spanilých Pacholete rakvičku V truchlotemném hudby znění, V bolnoteskném žáčků pění Provází ku hrobečku. Rodiče ustaňte lkáti, Spějte jemu štěstí přáti, Přírodě když splatil dluh, Že povolal z této říše Do radostné nebes výše Vašeho miláčka Bůh. Nechte malých ke mně jíti, Majíť se mnou podíl míti, Kynul Přítel mládeže; Ježíš jeho v nadhvězdnosti Dítěcí odměnil cnosti, Ověnčil mu kadeře. I vám, rodičové jeho Za pěstění syna ctného Potěšení strojí Pán; Miláčka uzříte svého Věčnou slávou věnčeného, Až vkročíte v Kristův stán. Družky ladný teď věneček Žáčku vložte na roveček, Přejíce mu tichý sen, On se v rouše liliovém S vámi opět v světě novém Sejde někdy v soudný den. 14