XXII. Ku pohřbu představeného.

Václav Alexander Pohan

XXII. Ku pohřbu představeného.
Bůh vyměřil dráhu tobě, Za úkol obral jsi sobě Stříci naše jmění, čest, Ohledem přízní lidskou, Návodem a lstí pokrytskou Nedal jsi se nikdy svést. Rovnost, svornost, svatá práva Bylo heslo tvé a sláva, Je jsi pěstil horlivě. Nestuda-li proti cnosti Zahejřil svou mrzkou zlostí, Trestals ho spravedlivě. Propůjčené sobě moci, Přísnému jak sluší otci, Šlechetně jsi užíval, Nemstil občana, sedláka; Pána, boháče, žebráka Nestranně jsi soudíval. Svědomí a dobré jméno, Člověka nejdražší věno, Ctnou mysl tvou blažilo; Marná snaha po cti, slávě, Pachtění po světské chvále Vášeň tvou nekojilo. Život tvůj byl zásluh hojný, Představeného důstojnýdůstojný, Ty proň vážen vysoce; Tam, kde ctnost odměnu bere, Mrak neděsí noci šeré, Budeš klidit ovoce. – Oučty slož teď – ne zemskémuzemskému, Nýbrž Soudci nebeskému, Víc vládnouti nebudeš; Konal-lis své povinnosti, S svědomitou poctivostí, Věčné slávy dobudeš. Zkoumateli lidských činů, Soudě právě, tresce vinu, Nechtěj s bratrem vjíti v soud; Avšak svému kaž dědici Někdy státi na pravici, Nedej jemu zahynout. Pomni, že jsi sstoupil s nebe, Proň že jsi i zapřel sebesebe, Na kříži ho vykoupil; Nesls přebolestnou tíži, Trpě krutou smrt na kříži, Dlužní zápis krví smyl! 28