XXII. Ku pohřbu představeného.
Bůh vyměřil dráhu tobě,
Za úkol obral jsi sobě
Stříci naše jmění, čest,
Ohledem přízní lidskou,
Návodem a lstí pokrytskou
Nedal jsi se nikdy svést.
Rovnost, svornost, svatá práva
Bylo heslo tvé a sláva,
Je jsi pěstil horlivě.
Nestuda-li proti cnosti
Zahejřil svou mrzkou zlostí,
Trestals ho spravedlivě.
Propůjčené sobě moci,
Přísnému jak sluší otci,
Šlechetně jsi užíval,
Nemstil občana, sedláka;
Pána, boháče, žebráka
Nestranně jsi soudíval.
Svědomí a dobré jméno,
Člověka nejdražší věno,
Ctnou mysl tvou blažilo;
Marná snaha po cti, slávě,
Pachtění po světské chvále
Vášeň tvou nekojilo.
Život tvůj byl zásluh hojný,
Představeného důstojnýdůstojný,
Ty proň vážen vysoce;
Tam, kde ctnost odměnu bere,
Mrak neděsí noci šeré,
Budeš klidit ovoce. –
Oučty slož teď – ne zemskémuzemskému,
Nýbrž Soudci nebeskému,
Víc vládnouti nebudeš;
Konal-lis své povinnosti,
S svědomitou poctivostí,
Věčné slávy dobudeš.
Zkoumateli lidských činů,
Soudě právě, tresce vinu,
Nechtěj s bratrem vjíti v soud;
Avšak svému kaž dědici
Někdy státi na pravici,
Nedej jemu zahynout.
Pomni, že jsi sstoupil s nebe,
Proň že jsi i zapřel sebesebe,
Na kříži ho vykoupil;
Nesls přebolestnou tíži,
Trpě krutou smrt na kříži,
Dlužní zápis krví smyl!
28