XXVII. Ku pohřbu starce.

Václav Alexander Pohan

XXVII. Ku pohřbu starce.
Zde na marách stařec šedý, Dlouho v světě putoval, S smrtí zápas vedl smělý, Úkol pouti dokonal. Kmeta drží věčná moc, Dává vám všem dobrou noc. Rolník trudné práce nechá, Když den Páně pominul. Unavený domů spěchá.spěchá, By sobě odpočinul, Pokudž den jest, pracuje, Noci spánek věnuje. Býval kmet, co vy jste nyní, An na rakev hledíte, Křehký člověk jako jiný, Zaň své slze cedíte. Poklesky mu promiňte, A z křivdy ho neviňte. Nesla jeho slabá bedra Až k poslední hodině Těžké břímě dne i vedra Zde na půdě rodinné. Kráčel cestou trnovou, Potýkal se s nehodou. Proti němu zráda lichá Vedla zákeřnický boj, Z zraku jeho slza tichá Ukrojila soků roj. V strasti Boží pravice Jest bezpečná kotvice. Osud rozprostřel síť černou, Kmet od nás se stěhuje, A za službu vaši věrnou Sousede! vám děkuje, Vracuje se otcům svým, Bratřím v pánu zesnulým. Na hřbitově v chladném hrobě Vyvolí si lůžko své, Tam ho bratří přijmou k sobě, Tam ho jejich svornost zve. V lůně rovnoprávnosti Pohřbí staré své kosti. Duch jeho se béře k soudu, K trůnu Soudce přísného, Hříšnou s sebou nesa zpouru Před Boha nestranného. Co as v době osudné, Spravedlnost rozhodne?! – Anděl strážný slovo každé, Zločiny a marnosti, Službu i modlitby vlažné Váží s hroznou přísností. Bože! budiž litostiv, Duši starce milostiv. Žádné chvíle, dokuď žijem, Nedejme přijíti v zmar, Hleďme, ať ji použijem, Jelikož jest Boží dar. Moudrý cenu času zná, Proto v vzácnosti ho má. Věčnosti a spásy dbejme, Nesme srdce, mysl ctnou, A na mrtvé zpomínejme Modlitbou a almužnou; Splatíme-li jejich dluh, Jej i nám promine Bůh. By až někdy hrobní hroudu Andělský pronikne hlas: „Vstaňte z mrtvých, pojďte k soudu!“ Oučtováno bude čas: Kristus na své stolici Losoval nás k pravici. 33