XIV. Jiná.

Václav Alexander Pohan

XIV. Jiná.
Z jara krásná panna květla V osmnáctém roce, A věneček si upletla Z kvítí a ovoce; Z kvítí něžné nevinnosti Pro ženicha svého, A z ovoce drahé ctnosti K veselosti jeho. K hodům svatebním rodiče Zove dceř spanilá, Otci svému a matičce Ruce, nohy líbá; Požehnání od nich žádá K sňatku přešťastnému, Panenství za věno dává Ženichovi ctnému. V bílé roucho strojí nyní Nevěstu družičky, A do věnce z rozmarýny Rovnají růžičky. Fialinka víry v čele, Lupínek naděje A růžička lásky vřelé Ňadra její kryje. Mládenci jí stelou v spěchu Vonné zlato v cestu, A družičky v plném květu Provází nevěstu. Nesou z domu ji k hřbitovu Na marách pod věncem, A s nebeským v klidném hrobu Ji spojí snoubencem. Nevěstiní rodičové Za obsluhy vděčné Clí vám, panny, panicové! Díky své srdečné. Sňatek dcery své oslaví Dnešní den posvátný, Na památku jí postaví Na hrob křížek vzácný. Veselost však světit budem, Soudu blesk až svitne, Moci smrti zcela zbudem, Nevěsta procitne, Velerychlé v zorné záři Bude se snášeti, V divokrásné Boží tváři Na věky zhlížeti. 20