VI. Ku pohřbu malého dítěte.

Václav Alexander Pohan

VI. Ku pohřbu malého dítěte.
Ejhle! kvítko nevinnosti, Ledva že se zrodilo, V své mladinké spanilosti Jaro-vnady rozvilo, Pouť života dokonalo, Nebe jak mu losovalo. Bůh, který to outlé dítko Za andílka vyvolil, Co rosinka v zvadlé kvítko V mrtvé nový život vlil, Obmyslil je věčným blahem V nové vlasti, v nebi drahém. Vzdejme Bohu vřelé díky, Mdlé že dítko oslavil. A co kvítko mezi kvítky V rajské sady přesadil. V novém jaře, v novém světě Ono zase krásně zkvěte. Mezi pluky andělskými Duch jeho se raduje, Veleslaví Boha s niminimi, Který v nebi kraluje. „Svatý!“ k poctě svého krále Prozpěvují neustále. Tam uzříte v roušce bílé Své rodiče! nevině, Až se za poslední chvíle Duch váš v prosto vyvine, Co květ v máji ojařeno, Věčnou slávou ozářeno. 12