VI. Ku pohřbu malého dítěte.
Ejhle! kvítko nevinnosti,
Ledva že se zrodilo,
V své mladinké spanilosti
Jaro-vnady rozvilo,
Pouť života dokonalo,
Nebe jak mu losovalo.
Bůh, který to outlé dítko
Za andílka vyvolil,
Co rosinka v zvadlé kvítko
V mrtvé nový život vlil,
Obmyslil je věčným blahem
V nové vlasti, v nebi drahém.
Vzdejme Bohu vřelé díky,
Mdlé že dítko oslavil.
A co kvítko mezi kvítky
V rajské sady přesadil.
V novém jaře, v novém světě
Ono zase krásně zkvěte.
Mezi pluky andělskými
Duch jeho se raduje,
Veleslaví Boha s niminimi,
Který v nebi kraluje.
„Svatý!“ k poctě svého krále
Prozpěvují neustále.
Tam uzříte v roušce bílé
Své rodiče! nevině,
Až se za poslední chvíle
Duch váš v prosto vyvine,
Co květ v máji ojařeno,
Věčnou slávou ozářeno.
12