XVIII. Ku pohřbu manželky.

Václav Alexander Pohan

XVIII. Ku pohřbu manželky.
Věčná láska lásku budí, Když ji vzbudí, pak ji trudí, Růže s trním proplítá, Naše srdce, jež spojila, Smrt krutá zas rozdvojila; Láska naše rozrytá! Tato nerozlučná láska, Věrných srdcí zlatá páska, Dráhný čas nás blažila, Strastnou tíž nám ulehčila, Všecky ztráty nahradila, Břímě nám osladila. Rukojmím mé upřímnosti, Neoblomné i věrnosti K tobě choti milená! Budiž z očí mých se skvoucí, Výraz naší lásky vroucí, Slza v rakev cezená. Na rov, má kde duše nyje, Láska ti věnec uvije, Tam se bude zelenat, K hrobu tvému budu chodit, Za tvou duši tam se modlit, Vínek slzou zalévat. Za obsluhu a šetrnost, Lásku a manželskou věrnost Srdečně ti děkuji, Mé poslední políbení, Trudoplné bolestnění SvědčíSvědčí, že tě miluji. Spi sen sladký v chladném hrobě, Lehká budiž zemi tobě, Odpočívej v pokoji; Světlo věčné svět pak tobě, Až tě Bůh povolá k sobě, K blahotvornému zdroji. Když se sejdem v pravé vlasti, Kde panují věčné slasti, Smrti na věky pozbudem, Za mnohá zde utrpení. Dojdeme-li oslavení, Náhrady tam nabudem. 24