IX. Ku pohřbu žákyně.

Václav Alexander Pohan

IX. Ku pohřbu žákyně.
Růžový dech ukolíbal V slaďounký nevěstu sen, By zas někdy ji ulíbal, Když procitne, mladý den. Nevinná co poupě něžné, Ježíši zasnoubena, Panna útlá v roucho sněžné K svatbě jest přistrojena. Rozmarýnový věneček Krášlí její hlavičku, V ručičce co andělíček Nese k sňatku růžičku. Fábory ji ozdobují Školní její družižky, Na rozloučenou věnují Družce vřelé slzičky. Olejem z olivek outlých Naplnila lampu dnes, By co jedna z panen moudrých Ve svatebný vešla ples. Ambrový kde vánek věje, Věčné květe podletí, Tam nevěsta krásná spěje V ženichovo objetí. Cherubové v sladkém spění Něžnou střeží dušinku; Nebešťanky v libopění Vítají holubinku. Ježíš palmou vstříc jí kyne, Královnu korunuje, Nevěsta v rozkoších plyne, Lásku jemu slibuje. Drahé ustaňte svojátko Rodičové želeti, Zvadlé slzami poupátko Co rosinkou perliti. Její zas, až v rychlém letu Slunéčka objede zář, V čarokrásném plném květu Spanilou uzříte tvář. 15