XXX. Ku pohřbu ženské vůbec.

Václav Alexander Pohan

XXX. Ku pohřbu ženské vůbec.
Prstem Božím v věčné knize Byl můj cíl ustanoven, Tam mé blaho, strast a kříže I den smrti položen. Chvála Bohu! vše že šťastně, Což mi bylo souzeno, Od kolébky k smrti strastné Hodinou ukončeno. Kalich žlučí naplněný Jsem do kapky vypila, Pro Krista a své spasení Mnoho slzí vylila, Než co Boží vyvolení Úkolu jsem dostála. A k pramenu občerstvení Jsem se šťastně dostala. Kristus ráčil sám kříž nésti, Tíž koruny trnové, S smrtí tuhý zápas vésti, Než vešel do slávy své. Chce-li s ním kdo podíl míti, Musí sebe zapříti, Jarmo kříže na se vzíti, Všemu světu umříti. Ježíš za život vezdejší, Za mou věrnost, trápení, Dá mi, doufám, blaženější! Splní své zaslíbení. Za hrobem víc nepromění Nehoda mé radosti, Časného nic v nebi není, Vše má věčné stálosti. Se mnou, o Maria! zůstaň, Neb se již připozdívá, Na soudu mne věrně zastaň, – Mocnáť jest přímluva tvá; – Lehkým prstem krápni jemně V duši balzám naděje, Kéž obraz tvůj, Matko! se mně V svatosmíru zastkvěje. Všem, kteří zesnuli v Pánu, Za něž z lůnu svatyně Obět vane k Bohu stánu Vzhůru k nebes výšině, Vypros, ať jim v novém světěsvětě, Až sen mine hrobový, V jarní slávě věčně květe Blažený ráj Kristový. E: dp + sf; 2002 36