XIII. Ku pohřbu panny.

Václav Alexander Pohan

XIII. Ku pohřbu panny.
Truchlotemným zvukem znějí Hrany s věže kostelní, Všemi zvony sezvánějí Ku slavnosti pohřební. K průvodu měšťané, měštky, Řadí se i přátelé, Vesničané, vlídné vesky I vedlejší sousedé. Co dnes květekvěte, zítra zvadne, Co sen všecko pomine, Květ oprší krásy vnadné, Jak jen Tvůrce pokyne. Tak zde panna v plném květu Co růžička spanilá Opršela v mladém věku, Ctnou hlavičku sklonila. V rakvi kvítím ozdobená, Kadeř svitou u věnec, Spí nevěsta ustrojená, V rukou kříž a růženec. Na rakvi zde z rozmarýny Ční panenský věneček, Lůžko její bude z hlíny Zbudovaný hrobeček. Marná všeho světa sláva, Rozkoš, krása, důstojnost, Všecko jest jen lichá chvála, Pára, lest a odbojnost. Ctnostný jenom blaze žije Za vědomý jasného. Ctnost mu věnec štěstí vije Za života časného. Již jde průvod, pěvci pějí Žalmy, písně pohřební, Mládci nesou mrtvol její, Oslava to poslední. S bolestí nesou družečky Věno její k hřbitovu, Hrstku prsti a věnečky S pláčem sypou do hrobu. S Bohem otče, milá máti! S Bohem bratří sestry mé! Rač vám Bůh odměnu dáti Za vše snahy upřímné. I vám přátelé, občanky, Mládenci a družičky, Vesničané, vesničanky! Bůh odplať krok každičký. Drahé družky na mé kosti Ještě jednou pomněte, Važte si své nevinnosti, Sic co kvítky zvadnete; Mnohá v jaře věku květla Jako růže spanilá, Svadla mrazem nepravosti, Poklad cnosti ztratila. Cnosti co pět panen moudrých Věnujte dny mladistvé, A olejem skutků dobrých Zásobte nádoby své; Byste slavně s lampou žhoucí Ženicha uvítaly, V roušce s ním o svatbě stkvoucí Pod věnci hodovaly. 19