II. Než co pravím? – Někdy mezi námi

Václav Pok Poděbradský

II.
Než co pravím? – Někdy mezi námi
Než co pravím? – Někdy mezi námi
zříti lze tvé stopu bytosti; a tuť chtěl bych jíti v blahosti všemi, jimiž kráčíš, krajinami.
Všemi šel bych vrchy, dolinami, přítomnost tvou dada k známosti lidstvu, aby v klidné skromnosti zdobilo tvou dráhu květinami. Že však nevím, kudy se ubíráš, an zde lékem hojíš chorého a tam zase bolu slzy stíráš: v šíř a v dál naměřím křídla k letu a chci z přesvědčení vřelého tvoji spásu hlásat všemu světu. 42