III. Svítí hvězda na nebeské báni,

Václav Pok Poděbradský

Svítí hvězda na nebeské báni, na zem roztouženě pohlíží, k ulevení nehod, obtíží milosrdně pomocna se sklání. Zdá se sic, že hasne za svítání, v slunce lesk se však jen pohříží, v noci se zas k zemi přiblíží, tokem plynouc v něžném usmívání. V čistou člověka hruď jemně hledí, a kde srdce vášeň nekalí, tam si v pohově ctné zabesedí. Září dcera nebes vnadou skvělou, květy plodíc tam, kde úskalí žeň dřív ničilo svou mocí smělou.

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

689. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jen skromně! (Hanuš Věnceslav Tůma)
  2. 7. Tmavá noc – ve chrámě u oltáře (František Jaroslav Vacek)
  3. OPUŠTĚNÁ. (Václav Jaromír Picek)
  4. (Protektorce dobročinného koncertu.) (Emanuel Züngel)
  5. 85. Blaze, kdo sy jeden čistý, smělý (Jan Kollár)
  6. Hvězdy. (Adolf Heyduk)
  7. RADOST. (Růžena Jesenská)
  8. 12. Co od kolébky do skonání (Josef Uhlíř)
  9. Lidští věkové. (Jan z Hvězdy)
  10. XXVI. Co mohu prosit, co mohu žádat (Jaroslav Vrchlický)