VII. Nejlahodněj však jen ono pění

Václav Pok Poděbradský

VII.
Nejlahodněj však jen ono pění
Nejlahodněj však jen ono pění
blaho vlévá v nezkažený cit, kteréž lásky božské svatosvit všudy šíří v velebném svém znění.
V blahém čisté tužby rozechvění lidumilství činné velebit, národu pak svému objevit lásky skutky v pozemském tom dlení; bratřím hlásat vřelou lásky píseň, aby těcha rostla, hynul bol, volnost květla a mizela tíseň: za nejvznešenější to pokládám, vzdělanců veliký za úkol, jemuž na oltář svou žertvu skládám. 47